Padlá hvězda Slavie Praha: Kapitán vstřelil vítězný gól, o chvíli později se zhroutil

Padlá hvězda Slavie Praha: Kapitán vstřelil vítězný gól, o chvíli později se zhroutil

 

Eden Arena zaburácela, když kapitán Slavie Praha Marek Dvořák sprintoval na trestnou lavici. Hodiny ukazovaly 92:37 – pouhé sekundy před závěrečným hvizdem. Skóre bylo zamčené na 1:1 a jejich mistrovské naděje visely na vlásku. Pak, jako ve scénáři napsaných fotbalovými bohy, přišel centr. Marek vyrazil dopředu, zkroutil tělo ve vzduchu a hlavou prostřelil bezmocného brankáře.

 

Stadion vybuchl. Červenobílé šátky zběsile mávaly. Fanoušci křičeli jeho jméno. Jeho spoluhráči se na něj vyrojili a jejich výkřiky se ztratily v chaosu. Marek klesl na kolena, pěsti zaťaté, oči k nebesům. Celá jeho kariéra vedla k tomuto okamžiku – k cíli, který zpečetil titul, k cíli, který ho učinil nesmrtelným.

 

Ale když stál, něco nebylo v pořádku. Jeho zrak se zamlžil. Hruď se mu sevřela. Nohy se mu třásly. Žebry mu projela ostrá bolest, jako by ho zevnitř drtila neřest.

 

Pak spadl.

 

Dav si nejprve myslel, že slaví, a vyčerpaným triumfem klesal k zemi. Když se ho ale spoluhráči pokusili zvednout a on nereagoval, radost se změnila ve zmatek. Pak panika.

 

Rozhodčí zběsile mával na zdravotníky. Marek ležel nehybně, oči se mu třepotaly, dech měl mělký. Zpěvy se změnily v ticho, takové, že vzduch byl těžší. Jeho jméno bylo stále na tisících rtů, ale nyní bylo šeptáno ve strachu.

 

Lékařský tým přispěchal dovnitř, tiskl mu hruď a volal jeho jméno. Jeho spoluhráči stáli jako přimražení. Někteří poklekli s rukama sepjatýma v tiché modlitbě. Soupeřský tým, před chvílí rozdrcený jeho brankou, nyní stál jako ohromení svědci něčeho mnohem většího než fotbal.

 

Minuty mi připadaly jako hodiny. A pak zazněl poslední hvizd – ale ne na oslavu.

 

Hlas hlasatele na stadionu se třásl, když žádal o trpělivost. Fanoušci se k sobě drželi. V dálce prořízla noc siréna sanitky.

 

Marek byl zvednut na nosítka, oči sotva otevřené. Když ho odváželi, jeho rty se pohybovaly, sotva slyšitelně. “Řekni jim… udělal jsem to.”

 

To byla jeho poslední slova.

 

Do rána to svět věděl. Slavia Praha vyhrála titul, ale ztratila svého kapitána. A když slunce vycházelo nad městem, visely červenobílé vlajky na půl žerdi.